Najdi si židli, která se houpe, a staň se na chvíli svobodnou duší. Pohoupej se, zavři oči a nech své myšlenky odplout pryč – do dálav, na moře, na místa, kde se neřeší faktury ani e-maily. Neřeš, jak vypadáš – tenhle okamžik je jen tvůj. Houpej se, jak dlouho chceš, dokud tě zase někdo nevyruší. A pak se pohoupej ještě jednou. Pro klid, pro radost, pro karmu.
Houpací židle. Podceňovaný zázrak, co tě dokáže přenést z reality do světa, kde se neřeší faktury, deadliny ani smysl života. Najdi si tu správnou – klidně rozvrzanou, klidně retro, klidně takovou, co pamatuje tvoji babičku. Sedni si, narovnej záda (aspoň trochu), opři nohy a pomalu se zhoupni dozadu. Cítíš to? Ten první pohyb, co ti připomene, že někdy stačí tak málo, abys byl spokojený?
Teď zavři oči. Představ si, že jsi na verandě v Itálii, s výhledem na olivovníky. Nebo na palubě jachty, kde fouká teplý vítr a ty vůbec nevíš, kolik je hodin. Nebo prostě v hlavě přehraj svou oblíbenou písničku a v rytmu se jemně zhoupni. Tohle je tvůj čas, tvoje chvíle.
A co když někdo přijde a řekne: „Co děláš?“ Prostě otevři oči, zvedni obočí a klidně odpověz: „Cvičím svou karmu.“ A pohoupej se dál. Protože někdy není třeba nikam spěchat, někdy je potřeba jen houpnout se a nechat svět, ať si klidně spadne na hlavu.
