Když se řekne šikana, většině lidí naskočí obraz výkřiků na hřišti, výhrůžných e-mailů nebo šéfů, co si hrají na bohy. Jenže málokdo čeká, že se do stejné škatulky může vejít vousatý pán v plášti, co vypadá jako mix Dědy Mráze, ochranáře a zakladatele ezo-seminářů. Jenže v Krkonoších víme svoje.
Nadpřirozené pravomoci, nulová zodpovědnost
Krakonoš – samozvaný vládce hor. Bez voleb. Bez mandátu. Zato s plnou mocí a osobní meteorologickou jednotkou. Nevíte, co to znamená? To je, když vám někdo zruší grilovačku pouhým zamračením.
Zatímco jinde se sousedé hádají o plot nebo o švestku, tady vám soused pošle mlhu tak hustou, že nevidíte ani na vlastní župan. A když náhodou něco řeknete nahlas, sojka to odnese dál. V přímém přenosu.
A pak jsou tu ti, co si dovolili žít vedle něj.
Sousedská gilotina ve třech dějstvích (a několika dodatcích)
Případ č. 1: Lavina na zakázku
Majitel autodílny pan Hrouda měl ten den na střeše klempíře. Chtěl si ji dát do pořádku. Krakonoš prý ráno kolem jen prošel, zaklonil hlavu a řekl: „Dnes by se nemělo nic měnit.“ Za tři hodiny se spustila lavina. Čistě jen na dílnu. Zbytek údolí zůstal suchý. Klempíř se přestěhoval do Náchoda.
Případ č. 2: Kazatelna jako výstraha
Místní farář během kázání zmínil, že člověk má mít svobodu tvořit. V tu chvíli se zlomila kazatelna. Zčistajasna. Bez doteku. Bez průvanu. Od té doby se v kostele mluví už jen o tichu, pokoře a rotaci mechu. Připravovaný letní příměstský tábor byl zrušen – děti by prý mohly narušit lesní ticho.
Případ č. 3: Křivý plot
Pan Krupička chtěl vyměnit plot. Ne z plastu, ale ze dřeva. Udržitelně. Eko. Tichá práce. Přesto se druhý den ráno probudil a plot byl zkroucený jako štrúdl. Vedle něj mechová tabulka: „Ohraničování vede k odloučení.“ Krupička od té doby sdílí zahradu se srnami. Nedobrovolně.
Případ č. 4: Zmizelá voda
Mladá rodina otevřela u chalupy stánek s filtrovanou pramenitou vodou. První den plno. Druhý den voda zmizela. Pramen vyschl. Místo něj se objevil proutěný košík s vzkazem: „Co má téct, poteče. Co má zůstat, zůstane.“ Rodina odjela zpět do Prahy. S košíkem.
Výpovědi těch, kteří (zatím) přežili
Paní Křepelová (72), chalupářka:„Jednou jsem si dovolila říct, že ta mlha je nepříjemná. Druhý den mi zplesnivěla celá spižírna. Včetně soli.“
Kuba (bývalý pomocník na statku):„Měl jsem sen, že sekám dřevo a Krakonoš za mnou stojí. Ráno byla pila rozpadlá. Anče řekla, že je to znamení, že mám víc vnímat cykly. Ale já jen chtěl sekat.“
Pan Mlynařík (bývalý provozovatel ubytování):„Chtěl jsem udělat ohniště. Malé. Krakonoš se podíval a řekl, že oheň je chaos. Druhý den tam stála pařezová spirála a moje žena začala tančit v lnu. Oheň nebyl. Manželství taky ne.“
Dita a Radek z Prahy (airbnb dobrodruzi):„Chtěli jsme jen víkend v přírodě. Našli jsme ‘eko retreat’ přes aplikaci. Když jsme dorazili, byl tam jen mechem obložený kmen a sojka na větvi. Na mobilu nám zmizela mapa. Vrátili jsme se pěšky do civilizace. Teď jezdíme jen do Mělníka.“
Závěr? Kouzla jsou tichá, ale o to nebezpečnější
Krakonoš není postava z pohádky. Je to instituce bez dohledu. Ovládá počasí, zvířata, lidi, a především sousedy. A jeho magie nechrání hory – chrání jeho před změnou. Každý, kdo chce něco jinak, skončí s lavinou, hnilobou nebo duchovní přestavbou zaměstnanců.
Moc bez odpovědnosti je vždycky problém. Ale když navíc umí ovlivnit počasí, hraboše a náladu vaší manželky, je to problém s bílým plnovousem a mocí přesahující běžné chápaní.
