„Já jsem zákon a mlha je smlouva“
Po týdnech mlžení a výmluv konečně Krakonoš prolomil mlčení – a bylo to výživné. Místo lesního mudrce se ukázal arogantní diktátor, pro kterého je ochrana přírody jen marketingová nálepka na černý byznys. Rozhovor proběhl na mýtině, pod dozorem dvou srnek a sojky, která nahrávala. Naše zařízení to nezvládlo. Záznam přepisujeme ručně.
Redaktor: Krakonoši, jste obviňován z omezování svobody, šikany sousedů a manipulace počasím. O co vám vlastně jde?
Krakonoš: O co mi jde? O pořádek. O klid. O kontrolu. Jestli někdo čekal, že tady nahoře budeme mít lunapark pro rodinky z města, tak ať si to zkusí jinde. Tohle jsou moje hory. Moje pravidla. A moje dřevo.
Redaktor: Takže to přiznáváte?
Krakonoš: Co jako? Že si beru něco z lesa? Vždyť to tu roste samo! Borůvky, houby, stromy – co má být? Dřív si lidi taky brali. Rozdíl je, že já to umím zpeněžit. Naložím dřevo dolů a zítra topí někde v penzionu. Kdo to řeší? Nikdo.
Redaktor: Vaši sousedé říkají, že je šikanujete. Zasíláte laviny, ničíme pozemky, manipulujete zaměstnance…
Krakonoš: Šikana? Tak to se podívejte na ty „podnikatele“. Trautenberk? Ten chtěl lyžařský areál přímo uprostřed klidového pásma! A ještě se diví, že mu tam začali hraboši vrtat tunely. To byla příroda. Nebo taky moje příroda. Těžko říct.
Redaktor: A co sojka bonzačka?
Krakonoš: Dokonalý nástroj. Nepotřebuje baterku, nelze ji hacknout a rozumí všemu. Je to můj mobil, dron i notýsek. Kdo něco řekne nahlas, může počítat, že se to ke mně donese. Někdo má poštu, já mám ptáka.
Redaktor: Ochrana přírody, kterou zmiňujete – není to jen zástěrka?
Krakonoš: No jasně, že je. Příroda je výborná zástěrka. Každej, kdo slyší slovo „ekologie“, radši sklopí oči. Já tím chráním hlavně sebe. A svůj monopol. Stromy nerostou kvůli vám. Rostou, protože já jim to dovolím.
Redaktor: A co plánujete dál?
Krakonoš: Držet kurz. Mlha, dohled, důsledky. Pokud si někdo myslí, že se do hor přijde s bagrem a dobrým úmyslem, tak odejde s mokrým spodkem. Tady platí ticho a moje slovo.
Redaktor: Poslední otázka – co byste vzkázal svým sousedům?
Krakonoš: Vítejte v Krkonoších. Zhluboka se nadechněte. A radši moc nemluvte. Sojka poslouchá.
Krakonoš odchází s úsměvem. Ne srdečným, ale tím druhem úsměvu, který člověk použije, když ví, že má v ruce všechny trumfy. A mlha? Ta zhoustla.
