Celý roky jsem věřil, že buduju domov, že dělám pro rodinu, že jednou, až přijdou klidnější časy, budeme sedět s Babkou pod jabloní a vzpomínat. Jenže místo stínu stromu přišel stín podezření. A místo ovoce – rozdělování jablek jak na tržišti.“
Já vám řeknu, pane detektive… celej život jsem poctivě dřel. Se sekyrkou v ruce, s motykou na zádech, bez řečí. A teď? Teď jsem za toho špatnýho.A přitom… kdo koho tady vlastně obral?“
Pan Dědoušek si potáhl z dýmky, která už dávno nehořela. Symbolika byla zjevná.
„Rozvedli jsme se, jo. Dobře. Stalo se. A co to způsobilo? Jednou jsem si vyšel k potoku… čistě procházka, víte, kolena, kříž. A najednou – tam stála. Holka. Modrooká jak letní nebe. Vlasy do copu, sukně po kolena a oči… oči, co vás pohladí tam, kde už vás vaše vlastní žena roky jen kontroluje, jestli jste si nezapomněl zapnout poklopec.
Ano, objal jsem ji. A víte co? Objal bych znova. Byla to druhá… nebo možná třetí míza. Takovej záchvěv života, co vám přijde ve chvíli, kdy si myslíte, že už jste jen stínem člověka, co kdysi sázel stromy a políbil dívku pod višní.
Ale láska to nebyla. Spíš takový zadrnčení v hrudi – mezi dvěma prášky na tlak. Jo, přiznávám, byl jsem slaboch. Ale i slaboch má právo na spravedlnost, ne?“
Dědoušek si odkašlal a pokračoval.
„A když už jsem zůstal sám – bez Babky, bez kuchyně, bez zásob malinovýho džemu – tak jsem si aspoň říkal, že to jablko, co zbejvá, bude spravedlivě rozdělený.Měli jsme prej jen čtyři. Tak jsme si každej vzali dvě. Férovka.
Jenže pak jsem šel kolem našeho bývalýho baráku. Pod oknem jsem se zastavil – čistě z nostalgie! A víte, co jsem viděl? Stůl. Na něm mísa. A v míse? Čtyři jablka!
ČTYŘI!
A to byly jen ty, co byly v míse, pane detektive. Kolik jich má ještě bokem ve špajzu, v kredenci, pod polštářem? To se můžu jen domýšlet. Ale jistý je jedno:Babka má čtyři. Já dvě.
A to má být spravedlivý dělení? Já chci třetí jablko. Nic víc, nic míň. To je půlka ze šesti. To je matematika. To je čest!“
Detektiv Vávra mlčel. Psát nemusel. Všechno už věděl.Začínalo být jasné, že případ jablek nebude o ovoci. Bude to souboj paměti, viny a misky vah, která se ne a ne vyrovnat.

Foto kdysi šťastného páru. Z doby před osudovým setkáním.