Střední škola milionářů nevypadá jako škola. Vypadá jako resort pro lidi, kteří si nechtějí nic objednávat sami. A kteří mají čas. Hodně času. A ještě víc prostoru.
Kampus zabírá sedm a půl hektaru – z toho většinu tvoří zenové zóny. Nenajdete tu tělocvičnu, protože honit se za výsledky je přežitek. Ale najdete tu antigravitační pavilon klidové levitace, ve kterém studenti tráví až tři hodiny denně bez kontaktu se zemí – doslova i metaforicky.
Výuka neprobíhá v učebnách, ale v kruhových pavilonech s vůní eukalyptu a tlumeným osvětlením podle nálady kolektivu. Každé křeslo je naprogramováno na biofeedback – pokud student začne pociťovat lehké napětí, změní se hudba, teplota i aroma.
Místo jídelny tu je „kulinářský orbitál“ – otevřená gastronomická smyčka, kde si studenti nevybírají jídlo, ale náladu, a podle té se sestaví degustační linie. Neexistuje fronta, neexistuje menu. Všechno je připraveno „na pocit“.
K dispozici je tichý bar, kde se nesmí mluvit – pouze pozorovat. Knihovna je bez knih, ale vybavena 360° zvukovými kapslemi s pocitovým obsahem. Student si může poslechnout například „šustění luxusního obleku při náhodném pohybu“ nebo „zvuk tichého pochopení“.
Každý student má vlastní asistovanou kapsli pro mentální odpočinek – vybavenou tlakovou sprchou, zklidňujícím světlem a hlasem kouče, který ti připomíná, že nic nemusíš a že nic není třeba stíhat.
Samozřejmostí je galerie nicoty – výstavní prostor, kde se neukazuje nic. Jen čistý bílý prostor s měkkým echem. Slouží jako místo pro reset. Případně pro výuku předmětu Zvládání nepodnětnosti.
V kampusu je i soukromý heliport, přestože nikdo nikam nejezdí. Ale přece jen – přítomnost možností uklidňuje. A hlavně: někam neletět soukromým vrtulníkem je pořád lepší, než neletět tramvají.
Škola má vlastní meteorologickou službu, která garantuje počasí podle preferencí dané studijní skupiny. Někdo má ráno ráno. Někdo si nastaví čtvrteční mlhu. Všechno je možné. Protože když už máme všechno, je čas si vybírat i v detailech.
A nakonec: každé ráno začíná tichým nádechem. Není to rituál. Je to funkce. Protože být v klidu je tu víc než známka. Je to známka, že to zvládáš.
Lidi chtěli všechno. Tak jim to dáváme. Škola pro milionáře je teprve začátek.“
Rozhovor s ministrem školství, financí a blahobytu v jedné osobě, Karlem Havláčkem.
Je oblečený v hedvábném bomberu s nášivkou „UNIKNEME REALITĚ“. Jeho tým říká, že se po vítězství ve volbách změnil. On tvrdí, že jen doručuje, co slíbil. V předvolební kampani totiž řekl voličům:
„Nebudete muset nic. Dostanete všechno. A pokud ne, tak aspoň dvakrát víc, než si myslíte, že chcete.“
Dnes sedíme na střešní zahradě budovy Střední školy milionářů. Je čerstvě otevřená. Jeho nápad. Jeho vítězství. Jeho logika.
Pane ministře, proč právě tahle škola jako první krok po volbách?
Protože jsme už konečně dosáhli toho, co všechny vlády před námi jen slibovaly: totální blahobyt. A v takové situaci nemůžeme dál dělat, že musíme lidi připravovat na práci. K čemu by to bylo? Roboti makají, stát posílá, krize jsme zrušili. Teď je čas učit se nehroutit se z klidu.
Ve volbách jste slíbil… řekněme hodně. Například?
Například základní nepodmíněné cestování v business třídě. Nárok na permanentní dovolenou v místě trvalého pobytu. Národní plán na distribuci jemného povětří do městských zón. A samozřejmě důchod od narození. Škola pro milionáře je první krok. Děti musí pochopit, že už se nežije pro výkon, ale pro atmosféru.
A co kritici, kteří tvrdí, že tímto jen vyrábíte generaci pasivních hedonistů?
Já jim říkám: a co jiného bychom měli vyrábět? Tanky už nepotřebujeme. Zbraně jsme zakázali. A co se týče výroby samotné – to už mají stroje. Člověk má být. Má užívat. Má zvládnout hojnost bez toho, aby se zhroutil. A když to neumí, od toho je tu škola.
Jaké další sliby se chystáte plnit?
Zvažujeme zavedení státem garantovaných snídaní do postele, minimální hladiny radosti garantované legislativně a zákaz výčitek pod úrovní příjmu. A tohle všechno chci vnést do osnov. Proto pracujeme na otevření Vysoké školy pro miliardáře – kde se bude učit například „jak si nechat spravovat impérium bez ztráty duševní rovnováhy“.
A co byste vzkázal skeptikům?
Ať se uklidní. Pokud se jim nelíbí, že už nemusí nic dělat, můžou si dobrovolně vybrat manuální práci. V našem systému jim za to stát ještě poděkuje – a pošle wellness voucher. Ale většina lidí si mezitím zvolila volno. A my jim ho konečně zlegalizovali.
Chceš k nám na školu, kde už se nic nemusí?
Výborně. Nečekej test z logiky ani motivační dopis o tom, jak moc na sobě chceš pracovat.
Vyplň následující dotazník a zjisti, jestli jsi připravený na život v absolutním pohodlí – a jestli ho zvládneš bez paniky.
Odpovědi nejsou důležité.
Důležité je, že sis vůbec našel čas.
1. Co uděláš, když ti někdo nabídne dobře placenou práci s kariérním růstem?
A) Zasměju se.
B) Pošlu tam někoho jiného.
C) Zeptám se, jestli to jde dělat vleže.
D) Neodpovím. Mám vypnutý notifikace.
2. Když máš volný den a nemusíš nic, co tě nejvíc zneklidní?
A) Že je to navždy.
B) Že bych to měl někomu vysvětlovat.
C) Že mi to možná nestačí.
D) Nic. Už jsem si zvykl.
3. Co pro tebe znamená „utrácet s mírou“?
A) Nakupovat podle vnitřního stavu, ne podle akce.
B) Míra? To je ten člověk, co mi spravuje účet.
C) Dvakrát měř, jednou zaplať.
D) Termín ze staré ekonomické mluvy. Už se nepoužívá.
4. Kde se vidíš za pět let?
A) Na střeše. Bez důvodu.
B) V jiné časové zóně, ale ne kvůli meetingu.
C) U něčeho teplýho, měkkýho a tichýho.
D) Kdekoliv, kde nebudu muset odpovídat na tuhle otázku.
5. Co je tvoje největší pracovní zkušenost?
A) Pracoval/a jsem sám/a na sobě.
B) Vydržel/a jsem celý týden nic nedělat a necítit se provinile.
C) Naučil/a jsem se delegovat vinu.
D) Když už něco dělám, dělám to stylově a beze stresu.
6. Co tě k nám přivádí?
A) Touha zvládnout pohodlí.
B) Nedostatek chuti se „realizovat“.
C) Lákavé prostředí, kde mě nikdo nebude rušit.
D) Už bylo načase, aby mě někdo pochválil za to, že fakt nedělám nic.
Vyhodnocení:
Neřeš skóre. Pokud jsi ten dotazník vůbec vyplnil, jsi přijatý. Pokud jsi ho nedokončil – tak to je teprve známka připravenosti. Vítej.
