5 věcí, které motorkář miluje vícnež vás (a proč se s tím smířit)
Přiznejme si to – být partnerem motorkáře znamená akceptovat, že v tom nejste sami. Váš drahý s vámi sice sdílí postel, ale s motorkou sdílí duši. A olej. A leštidlo. A někdy i romantické západy slunce – jen ne s vámi. Tak si sedněte, dejte si kafe (nejlíp Fixi, jinak to nezvládnete) a pojďte si přečíst, proč jste až na druhém místě… a proč je to vlastně v pohodě.
- Motorka samotná (obvykle ženského jména)
Neberte to osobně, ale motorka je člen rodiny. A ne jako teta z Horní Dolní, kterou vidí jednou za rok. Ne, tahle „dáma“ má své jméno, vlastní prostor v garáži a možná i svůj vlastní Instagram.
Když s ní není, myslí na ni. Když je s vámi, taky myslí na ni. Ne proto, že by vás nemiloval. Ale protože ona je tichá, netlačí na svatbu, nekomentuje ponožky rozházené po bytě a hlavně – vždycky poslechne na otočení plynu. Ona je jeho zen. Jeho psycholog. Jeho vítr ve vlasech.
A co že vede k tomu, že jste občas až druhá?
Třeba to, že dokáže tři hodiny jen tak sedět v garáži a „se s ní spojovat“. Jo, sedí na bedýnce, kouká na ni a občas ji pohladí po nádrži. A to myslíme doslova. Žádné dvojsmysly. Jen čistá láska mezi mužem a strojem.
Ale víte co? Nereptá, když se vrací domů po dešti. Neříká „už zas ty tvoje boty“.
A přesně proto mu dává to, co nikdo jiný nedokáže.
- Zvuk výfuku
Ten zvuk. To není hluk. To je hudba. To je volání divočiny, soundtrack jeho vnitřního já, náhrada tlukotu srdce. Výfuk jeho motorky totiž nevrčí – on proklamuje svobodu, jedno zařvání za všechny ušlapané duše pracujících.
A proč ho miluje víc než vaši hlasovou schránku? Protože výfuk nekřičí „měl bys doma vyluxovat“, „kdy už zase pojedeš se mnou někam“ nebo „můžeš aspoň zvednout telefon?!“ Výfuk řve, ale… krásně. Jde mu vstříc. Tvoří s ním symfonii, kde nikdo nehraje falešně.
A ano, klidně stráví půl dne v garáži jen laděním zvuku. Ne, není to zbytečné. Je to rituál. Vášeň. Posvátná záležitost.
Až příště vyběhnete na balkon, protože „zase něco bouchlo“, a uvidíte ho, jak tam s výrazem malého kluka točí plynem – nebojte. Je v bezpečí. Jen si právě pustil svoji nejoblíbenější písničku.
👉 Smíř se s tím. Hlasitost je jeho emoce.
- Leštění kapotáže
Ano, viděla jste ho, jak v noci v pyžamu a s čelovkou vyleští šroubek na zrcátku. Ne, není blázen. Jen… zamilovanej. Leštění pro něj není úklid. Je to meditace. Dotek duše. Terapie hadrem.
Motorka nesmí být špinavá. Ani po dešti, ani po jízdě, ani po tom, co na ni jen „někdo koukal ošklivě“. A pokud jste se někdy divila, proč leští i místa, kam nikdy nesvítí slunce – ano, přesně tak poznáte skutečného fajnšmekra.Mezitím, co vy na něj mluvíte o rozpočtu na dovolenou, on jemně, láskyplně hladí lak a šeptá si „hlavně žádný škrábanec, holčičko“. Není v tom nevěra. Je v tom respekt ke stroji, co ho nikdy nezradil.
A víte, co je nejhorší? Že u něj má hadr jméno. A možná víc citového významu než vaše nová kabelka.
Smíř se s tím. Jsi krásná – ale tvůj lak tak nežáří.
- Fotky jeho mašiny
Když vám řekne, že si nechce dávat společnou fotku na profil, nevěřte tomu. Na jeho druhém mobilu jich má přes 400. Ale jen s motorkou. V protisvětle. U Sonnenwendu. Na parkovišti u Tesca. V detailu zpětného zrcátka. A samozřejmě i na zvedáku v servisu.
Ano, má album s názvem „Ona“ a ne, nejste tam vy. Jste tam jen jako rozmazaný stín někde v pozadí, když jste zrovna podávala utěrku.
A proč to tak je? Protože motorka nezaclání. Nestěžuje si. Netváří se divně na fotce. A hlavně – vypadá skvěle ze všech úhlů. Což je, ruku na srdce, věc, co zvládá málokdo.
Zkuste si ho jednou sledovat, když mašinu fotí. Ta soustředěnost. Ta péče. Ten úhel 42,5°. Takhle detailně vám fotil možná jednou bábovku na Vánoce. Možná.
Smíř se s tím. Pro něj je fotka motorky důkaz, že svět má ještě smysl.
- Volná silnice bez radarů a semaforů
To není jen asfalt. To je volnost. Únik. Terapie, co nestojí dva tisíce za hodinu. Když vy hledáte wellness, on hledá obchvat, kde nebude stát v koloně a kde si konečně „protáhne motor“.
Ano, jede se projet „jen na chvíli“. A vrátí se po třech hodinách, 180 kilometrech a s úsměvem jako po masáži celého těla. Vy jste si mezitím stihla uklidit, naštvat se, uklidnit se, naštvat se znova, a on přijel s tím, že to byl nejlepší den týdne.
Proč? Protože na silnici nemusí řešit nic. Jen plyn, brzdu, zatáčku, výhled. Nikdo po něm nic nechce. Nikdo mu neříká, jak by to měl dělat. Prostě jede. Sám. S větrem. Se svobodou.
A vy? Buďte ráda, že má tuhle svou ventilaci. Protože jinak by mu vybouchla hlava doma. A možná i výfuk.
Smíř se s tím. On potřebuje zmizet, aby se mohl vrátit. A nejlépe s kávou pro tebe.
