7 nevinných vět, které motorkář říká… a ty pak doma balíš kufr i nervy.
Motorkář mluví jiným jazykem. Věty, které zní nevinně až roztomile, jsou ve skutečnosti kódovaná sdělení, která znamenají cokoliv od víkendového roadtripu po technický restart celé domácnosti. Tenhle slovník je určen pro všechny civilisty, partnery a partnerky, kteří mají doma dvoukolového šamana. Pomůže vám pochopit, co se skrývá za větami jako „za chvíli jsem zpátky“ nebo „jen to trošku upravím“. Protože když motorkář otevře pusu, je dobré vědět, jestli vám právě lže, nebo jen upřímně podceňuje realitu. Tak si nasaďte přilbu… začínáme.
„Jen se projedu.“
Zní to jako 20 minut klidné jízdy kolem baráku. Realita? 4 hodiny, 200 kilometrů, tři průsaky potu a jedno pivo s kámošem, kterého „náhodou potkal“ na druhém konci republiky. A proč se neozval? „Vždyť jsem jen projížděl.“ V motorkářském jazyce „jen“ znamená „jen pokud nepočítáš tankování, focení, nákup maziva a debatu o gumách na parkovišti.“ A když mu zavoláš, zní zadýchaně ne proto, že tě podvádí – ale právě běží zpět k motorce, protože zapomněl, že je vlastně „na cestě zpátky“. Tahle jízda není únik. Je to rituál, restart mozku, dobití baterek. A jo, někdy se mu tam připlete i ten kamarád, co „taky zrovna jel okolo“. Náhoda? U motorkářů neexistuje. A když se vrátí domů, tváří se překvapeně: „To už je tolik hodin?“ Ne, není to naschvál. Je to motorka. A jeho vnitřní GPS vede hlavně za svobodou.
„Zastavíme jen na chvilku.“
Chvilka znamená 40 minut na benzínce, kde potká dalšího motorkáře a začne rituál: obhlídka stroje, dotazy na výfuk, přestavba, značka gum. Ale to je jen začátek. Pak přichází sdílení fotek, výměna názorů, zhodnocení trasy, plánování budoucích výjezdů a závěrečná fáze: mlčení a pokyvování hlavou. Ty mezitím dojíš bagetu v tichém zoufalství a díváš se, jak dva dospělí muži hodnotí tlumič jak umělecké dílo. Chceš jet dál? Oni ještě neskončili. Mají pět otázek a tři příběhy. A pokud má druhý jezdec taky nějakou úpravu – přidej si dalších 20 minut. Tahle „chvilka“ má vlastní časovou zónu. A ty v ní neexistuješ. Nejsi účastník rozhovoru. Jsi civilista. A ten drží pití a čeká, až alfa samci domluví.
„Za chvíli jsem zpátky.“
Co slyšíš: „Stihneme večeři.“ Co to znamená: „Přijedu, až mě to přestane bavit. Možná za tmy. Možná za tři dny.“ Tenhle výraz nemá v motorkářštině nic společného s reálným časem. Je to především výraz dobré vůle – on to opravdu myslí vážně, že „jen na chvíli“, ale víš, jak to je. Jede, a najednou přijde hezká zatáčka. A za ní další. A hele, pumpa s levným benzínem. A hele, nějakej týpek se zajímavou motorkou. A hele, sjezd na okresku. Čas přestává existovat. A pokud ti mezitím dojde trpělivost – on si dal bagetu na benzínce a myslí, že jste na tom oba stejně. On odpočatej. Ty naštvaná. Rovnováha vesmíru. Navíc, jakmile sedne na motorku, mozek mu přepne do jiného režimu. Zapomene na hodiny, signál i realitu. A když dorazí domů, upřímně nechápe, proč jsi naštvaná. Vždyť to byla jen chvíle. No jo – ale v jeho čase.
„Potřebuju něco z garáže.“
To není věta. To je portál do jiné dimenze. Řekne to jen tak mimochodem, mezitím co drží v ruce lžíci a kouká na polívku. A pak zmizí. Vběhne tam pro šroubek, a za tři hodiny ho najdeš sedět na bedně, jak čistí něco, co už deset let nefunguje. Možná si mezitím uvařil kafe na vařiči vedle motorky, přezul si rukavice, a pustil rádio, co hraje jen šum. Ve skutečnosti tam „potřebuje“ hlavně klid, vůni oleje a iluzorní pocit, že má věci pod kontrolou. Garáž není místnost. Garáž je stav mysli. A ty? Ty tam nemáš co dělat. Tady vládne klíč číslo 10, a všechno ostatní – včetně tebe – musí počkat. A když ho voláš zpátky? „Počkej, jen tohle dotáhnu.“ V překladu: zruš večerní plány. On je teď totiž ve své svatyni. A ta má výjimku z manželských dohod.
„Trošku to upravím.“
Co tím myslí? „Jen vyměním blinkr.“ Co tím dělá? Rozebere půlku motorky, objedná nové díly z pěti eshopů a vytvoří Excel tabulku nákladů, kterou nikdy nikomu neukáže. Tenhle muž nikdy nic neupraví „trošku“. Je to jako říct, že jen „maličko přerovná skříň“ a pak zboří celou šatnu. V praxi to znamená, že na 3 týdny zabere kuchyňský stůl, protože „tam je světlo lepší než v garáži“. A když se zeptáš, jak to jde, odpoví: „Čekám na zásilku z Německa, pak to půjde.“ Pak čeká na návod. Pak na motivaci. A pak zjistí, že musí upravit ještě něco jiného, protože to „už nesedí jak má“. Tohle není oprava. Tohle je vztah s otevřeným koncem. A ano, všechno dokumentuje. Včetně toho, co nikdy neudělá. A v hlavě mu běží plán na příští úpravu, dřív než tuhle dokončí.
„To je pohodová trasa.“
Co si myslíš: pár zatáček, pěkná krajina. Realita: horské průsmyky, šotolina, díry jak po meteoritu a stoupání, že i koza by to vzdala. „Pohodová“ znamená „mně to nevadí, a ty si zvykej“. On to totiž jede s prstem v nose – ale tím svým. Ty se zatím klepeš vzadu, nemáš tušení, kam koukat, a už se ani neptáš, kdy bude přestávka. A když se zastaví, řekne: „To bylo super, co?“ A ty jen kývneš a přemýšlíš, kolik ti ještě zbývá obratlů. Bonus: pokud řekne, že je to „jen okreska“, připrav se na úsek, kde lišky dávají dobrou noc a asfalt dává výpověď. Pohodová trasa znamená, že nezmoknete, neztratíte se a nezbouráte to. Všechno ostatní je věc zvyku. Tvýho.
„Není to tak drahé.“
Zní to nevinně. Ale za tou větou je vždy částka s pěti nulami a výraz „výhodná koupě“. Může jít o výfuk, rukavice, nebo nový podvozek, co „se prostě musel vzít, když byl v akci“. A i když právě spoříte na dovolenou – nebo nový bojler – on koupí něco, co „nutně potřeboval, aby to líp sedělo v náklonu.“ Proč? Protože bezpečnost. Nebo výkon. Nebo jen proto, že to bylo ve slevě. A taky – znáš to – „tohle už se nedělá“. Ten výraz „není to drahé“ je mentální záchranný kruh. Sobě to musí nějak vysvětlit. Tobě už ne. Ty stejně jen zvedneš obočí a řekneš: „Zase?“ A on pokrčí rameny a v duchu si gratuluje, jak levně to vlastně pořídil. A víš co? On tomu opravdu věří. A dokud se to leskne, hučí nebo bliká, bude mít pocit, že do domácnosti přinesl něco důležitého.
