Chůze k lednici může být malá meditace. Postav se, spoj ruce za zády a kráčej pomalu, jako bys byl mudrc v chrámu moudrosti. Každý krok je vědomý, tichý, a s každým krokem si připomínej: „Nepotřebuju sladké. Nepotřebuju sladké…“ A když otevřeš lednici, vnímej ten moment klidu. Cvičení je o vědomém pohybu – ne o tom, co nakonec skončí v tvé ruce.
Když tě to táhne k lednici, nemusíš tomu hned říkat slabost. Můžeš tomu říkat zenová chůze. Vstaneš pomalu, s pocitem, že jsi mudrc, který jde objevit tajemství vesmíru – nebo aspoň zjistit, co zbylo od večeře. Spoj ruce za zády, klidně jako Gandalf, a udělej první krok. Vnímej, jak se ti paty odlepují od podlahy, jak šustí tvoje ponožky, jak se ti zvedá hrudník. Každý krok je vědomý – pomalý, ladný, neuspěchaný.
Tvoje mysl ti možná začne našeptávat: „Dáš si čokoládu.“ Nebo „Dáš si sýr.“ Ale ty jí s úsměvem odpovíš: „Možná. Možná taky ne.“ Nech ty myšlenky projít hlavou, ale nenech je rozhodnout za tebe. Když dorazíš k lednici, zastav se. Než ji otevřeš, nadechni se a vnímej ticho – to je tvoje mini-meditace. Ať už si pak vezmeš cokoli, víš, že jsi to udělal vědomě. A to je hlavní.
Tahle zenová chůze je tvoje malá vzpoura proti uspěchanému světu. Není to jen o jídle. Je to o pomalosti, vnímání okamžiku a tom, že občas je úplně v pohodě jít si prostě pro kus sýra – ale s grácií. Opakuj podle potřeby, klidně několikrát denně – tvůj vnitřní klid ti za to poděkuje.
